Kamila ke mně přišla s tím, že ji na seminářích osobního rozvoje bolí hlava. To bývá často spojeno se sebetrestáním se, což mi potvrdil i kineziologický test. Velmi snadno jsme zjistili, že se Kamila trestá za to, že věnuje čas sama sobě místo toho, aby byla se svými dětmi. V odbloku pochopila nesmyslnost tohoto chování a nastavila si nový model. Následně mi potvrdila, že už je na seminářích konečně plně přítomná a hlava ji nebolí. Jenže asi po roce se bolesti začaly objevovat znovu. Tentokrát to však byl jiný příběh…..
Když byla Kamila malá, odešel jejich tatínek k jiné ženě a založil si další rodinu. Děti takové situace nechápou a tak si je vysvětlují po svém. A příčiny hledají u sebe. A tak si milá Kamila vytvořila zákon, že když byla malá, byla v pořádku a tatínek byl s ní, ale když vyrostla, už za to nestála a tak ji opustil. A tento její zákon o růstu se projevil kdykoliv, kdy Kamila pracovala i na svém osobním růstu. Měla strach, že potom zůstane sama. (Strach z odloučení od společnosti, pokud dosáhneme určité úrovně uvědomění je velmi častým jevem. Pochází z mnoha osobních i společenských událostí, které mnohdy sahají hluboko do naší minulosti. Ale vždy se nakonec ukáže, že daná osoba dobře věděla, co jí jaké chování přinese a měla možnost volby.) Zpět k naší Kamile. Pochopila, že její tatínek zvolil pro něj tu nejlepší cestu a to ji vlastně přivedlo až sem. Všechno „zlé“ je pro něco dobré. Pro Kamilu je od té doby osobní růst v pořádku a po čase mi volala s tím, že se navíc i přestala bát výšek. Co k tomu dodat? Někdy jsou ty příběhy pořádně zamotané, ale vždy stojí za to ptát se proč, hledat souvislosti a pracovat na změně k lepšímu.